Francesco Guardi

Francesco Lazzaro Guardi
Portrét Francesca Guardiho (1764; olejomalbu namaloval Pietro Longhi; Ca’Rezzonico, Benátky)
Narození	5. října 1712 Benátky
Úmrtí	1. ledna 1793 (ve věku 80 let) nebo 1792 (ve věku 79–80 let) Benátky
Národnost	Ital
Vzdělání	základy malířských technik získal v dílně svého staršího bratra Giovanni Antonia Guardiho (1699–1760), ale významnějšího školení se mu dostalo v dílně Michele Marieschiho
Povolání	universální malíř; vynikl jako malíř vedut, ale maloval i fresky, oltářní obrazy, výjevy z mytologie, květinová zátiší, benátskou krajinu, ale i divadelní rekvizity
Rodiče	Domenico Guardi a Maria Claudia Pichler
Děti	Giacomo Guardi
Příbuzní	Giovanni Antonio Guardi[1], Maria Cecilia Guardi a Niccolo Guardi[1] (sourozenci)
Významná díla	Výjevy ze slavností při korunovaci dóžete Alvise IV. Moceniga (Louvre, Paříž); Santa Maria della Salute (Skotská národní galerie, Edinburgh, V. Británie); Nádvoří paláce (Národní galerie v Praze, ČR)
Ovlivněný	Michele Marieschi
Vliv na	vyvrcholení benátského rokoka ve vedutách rodných Benátek
Ocenění	Benátskou republikou
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Lazzaro Guardi (5. října 1712 Benátky – 1. ledna 1793 Benátky) byl spolu s Giovanni Antonio Canalem, zv. Canaletto (1697–1768) a Bernardo Bellottem (1721–1780) jedním z největších vedutistů v době benátského rokoka. Maloval však i oltářní obrazy, obrazy s historickou tematikou, portréty nebo květinová zátiší. Po smrti upadl v zapomnění a jeho tvorba byla znovu objevena až na přelomu 19. a 20. století.^[2]